Předpona našeho času

MARCEL DUCHAMP JAKO PŘEDPONA NAŠEHO ČASU

21. 3. 1969 se ve Špálově galerii otevřela výstava umělce, který ve dvacátém století zásadně změnil paradigma i smysl vizuálního umění. Výstavu připravil Jindřich Chalupecký, významný český výtvarný a literární teoretik a kritik, esejista, historik umění, a představil tak poprvé a naposledy v Československu díla Marcela Duchampa. Ten byl již sice v té době skoro půl roku po smrti, přesto byla jeho výstava pro zdejší malé, avšak dychtivé umělecké prostředí podstatná a průlomová. 

Všichni dnes známe jméno Duchamp, jež by se však asi už nemělo ani vyslovovat, neboť do svého vyslovení nutně strhává veškerou současnou progresivitu a tím ji zároveň umlčuje. Píše se rok 2019 a v Galerii Václava Špály se jeho jméno po padesáti letech opět objevuje… Zpřítomňuje se v prázdnotě galerijního prostoru… Když ale mluvím o prázdnotě, nemám na mysli nicotu, ale spíše neomezený potenciál pro cokoli: cokoli se může objevit, změnit, zmizet. Vědomí otevřenosti, které lidé zakoušejí, když nechají mysl volně spočívat, bývá nazýváno prázdnotou. A protože podstatou naší mysli je prázdnota, jsme nadáni schopností zažívat potenciálně neomezenou škálu myšlenek, pocitů a vjemů. Dokonce i neporozumění prázdnotě je jev, vyvstávající z prázdnoty.

Jiří David