Archiv výstav
Cesta do Egypta
2. 2. — 18. 3. 2018

Martin Kuriš maluje obrazy, na kterých vidíme právě to, co ho obklopuje.
Může se to zdát v dnešním po atraktivitě dychtícím a neustále se rozpínajícím světě obyčejné a nezajímavé. Je samozřejmě zjevné, že Kuriš umí malovat, ostatně absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění. Ale kromě zvládnutého řemesla toužíme ještě po něčem dalším, po příběhu, který lze sdílet, po znejistění, které lze ztotožnit.
Kuriš žije na venkově vysoko v kopcích nad klikatícím se labským údolím asi na polovině cesty mezi Ústím nad Labem a Děčínem. Krajina i komunita lidí, kteří ho obklopují, téměř výhradně určují příběhy autorových obrazů. Není to ovšem patrné ihned, k tomuto poznání je potřeba se postupně dopracovat poctivým pozorováním toho, co je na nich zachyceno. Martin Kuriš se totiž rychlému čtení svých maleb jaksi podvědomě brání tím, že nezřídka vypráví příběhy, které se každodennímu životu vzpírají. Jeho narativ osciluje mezi lidovou mytologií ve formě pohádky a hyperbolickými portréty jeho sousedů či monumentálními kompozicemi zachycujícími komplikovanou krásu zdejší opuštěné kulturní krajiny. V jednom cyklu, v jediném obraze se přitom často všechny tyto ozvuky potkávají a prolínají a společně vytvářejí podmanivý mnohohlas, který šeptá to, co by nemělo být zapomenuto.
I když Martin Kuriš nedefinuje sám sebe jako autora tendujícího ke společenské kritice či jiným aktivistickým strategiím, je odhodlání specifickým, pouze jemu vlastním, způsobem komentovat okolní realitu v jeho práci latentně obsaženo. Autor se ve své podstatě vyslovuje téměř výhradně k tomu, co ho bytostně spoluutváří. Citlivě vnímá vykořeněnost okolní krajiny, jejíž charakter byl po staletí modelován místními sudetskými Němci, kteří ji na pozvání českých králů osídlili již ve středověku. Mnohé její urbanizované či zemědělsky obhospodařované části po odsunu původních obyvatel po druhé světové válce postupně zanikly a pomalu byly znovu pohlcovány nikdy se nevzdávající dynamickou přírodou. A právě tento paradox – mizení soustředěné a milostivé lidské činnosti překrývané bujícím a neuspořádaným porostem – umocňuje scénografii Kurišových obrazů.
Spolu s tím, co na nich je, tedy zvláštní a v jistém smyslu nepřívětivá, nemilosrdná krajina, z nich vyzařuje také to, co na nich již být nemůže – rozkradené a zbořené domy, pýrem rozežraná pole, zdivočelé sady, rozvalená Boží muka. Vertikální perspektiva, která vždy přirozeně určuje vnímání lidské činnosti a kulturního prostředí, konvertovala v Kurišových malbách do horizontální plochy popírající pevný rámec, ale i ta v jistých momentech, v nečekaných setkáních nabízí v porostu uvězněné zbytky minulého života – základy statků, kamenné hráze bývalých pozemků, zplanělé jabloně nebo švestky, křížení kdysi používaných cest. Právě z tohoto chybění přitom vyrůstá specifický způsob traktování krajiny, který je pro Martina Kuriše charakteristický. Je to scenérie statická a mimo-prostorová, opuštěná a přesto dychtivá k novému osídlení, vědomá si toho, že pobyt v ní není jednoznačný.
A teprve do takto dichotomicky rozevřených kulis nechává autor vstoupit své hrdiny, zabydluje je ovšem bez příkras, prostě těmi, které potkává v obchodě, hospodě, autobuse, na poště, ve školce. Jsou to převážně postavy neukotvené, povlávající, schoulené, čelící běsům vlastním i těm, které na ně útočí z jejich hybridního okolí. Nejedná se ale o artificiální panoptikum samoúčelně rozehrávající absurdní drama pro potěchu diváka. Kuriš exponuje sousedy a činí tak s porozuměním, s láskou, s respektem k jejich nelehkým osudům. Přišli nebo se narodili do prostředí, kterému nebylo snadné porozumět, a museli se v něm bolestně vyrovnávat se svými předchůdci – jeho tvůrci, kteří ho naopak náhle a nenávratně opustili. A utrpení těch, kteří odešli, je v životech současných obyvatel stále obsažené – přijmout vlastní druhotnost je údělem bez slitování.
I když obrazy Martina Kuriše takovou interpretaci nutně nevyžadují – mohou být také atraktivním a částečně absurdním uměleckým gestem – je v nich vždy a hluboce přítomna. To je ale ostatně podstatou umělecké tvorby, její jazyk není direktivní, obsahuje nespočet významů, z nichž některé proudí z kontextu širšího, než je prostor samotného díla či svět konkrétního autora, neboť se na nich podílí i subjektivní zkušenosti každého jejich diváka. Martin Kuriš je ovšem tvůrcem za jehož dílem v hlubokém zářezu stojí vědomá a rozhodná identifikace s destinací vlastního osudu. Jeho obrazy, kresby či sochy vznikají napříč místem, kterým procházejí – jsou jím poznamenány a zároveň obohaceny –, a v jejich třeskutém koloritu se zrcadlí krása našich současných ztrát i budoucích selhání.
Michal Koleček, kurátor výstavy
http://kuris.cz/
vystavená díla (výběr)
Martin Kuriš
*1973-10-30studia
2007KVK PF UJEP, doktorandské studium – teorie VV, Ústí nad Labem (2007-2013) 2006KALD DAMU, mimořádné studium scénografie loutkového divadla, Praha (2006-2007) 1998UMPRUM, doplňující studium pedagogiky VV, Praha (1998-1999) 1993AVU, obor malba, Praha(1993-1999)samostatné výstavy / výběr
2017„Nejistá idyla“, Perla Divus, Vrané nad Vltavou 2017„Dívka s kočkou“, Fokus Bárka, Ústí nad Labem 2015„Děti“, GASK – Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora 2014„Lola“, OGV, Jihlava„Příběhy“, Galerie ve věži, Planá u Mariánských Lázní 2013„Navarana a jiné příběhy“, Divadlo Oskara Nedbala, Tábor
„Velké obrazy“, Galerie Kotelna, Říčany 2012„Navarana a Lola Martina Kuriše“, Galerie Kabinet Střítež, Střítež 2011„Navarana“, Výstavní síň designu a keramiky FUD, Dubí 2010„Navarana“, Rabasova galerie, Rakovník
„Příběhy“, Galerie F. Drtikola, Příbram
„Smutný rybář a jiné pohádky“, Ambit VLM, Česká Lípa
„Navarana“, Galerie České pojišťovny, Praha 2009„Der Trauriger Fischerman“, Wunsiedel, Německo 2008„Smutný rybář“, Zámek Děčín, Děčín 2007„Baryk“, Galerie DOLE, Ostrava 2006„Hořký kruh“, Galerie F. Jeneweina, Kutná Hora
„Marnotratný krejčí“, GMU, Roudnice nad Labem 2005„Profesor Frankenstein a jiné cykly“, VČG, Pardubice 2004„Magda“, Galerie J. Jílka, Šumperk
„Magda“, GHMP, Praha
„Magda“, Galerie AD Astra, Kuřim 2003„Don Giovanni“, Jindřišská věž, Praha 2002„Petr a Lucie“, Galerie kritiků, Palác Adria, Praha
„Petr a Lucie“, Galerie výtvarného umění, Ostrava 2000„Maruška“, Galerie Platan, Budapešť, Maďarsko
„Pepíček“, Galerie Václava Špály, Praha
„Balada o lásce a zradě“, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem
„Na daleké cestě“, AJG Wortnerův dům, České Budějovice
„Profesor Frankenstein“, Galerie Mánes, Praha 1999„Maruška“, Galerie Caesar, Olomouc
kolektivní výstavy / výběr
2017„Artilerie Figurama 17“, Akademie umění, Poznaň, Polsko 2016„Artilerie Figurama 16“, Depo 2015, Plzeň 2015„Sudetská rapsodie“, Galerie E. Filly, Ústí nad Labem 2014„Rekonstrukce“, Galerie E. Filly, Ústí nad Labem 2013„Smalt Art 2013“, GONG – Dolní Vítkovice, Ostrava„XIII. symposium výtvarného umění“, Galerie F. Jeneweina,
Kutná Hora 2012„Smalt Art 2012“, GONG – Dolní Vítkovice, Ostrava
„Paralelní historie“, GASK – Galerie Středočeského kraje,
Kutná Hora
„Technologia materiálie et perceptualis“, Galerie kritiků, Praha
„Figurama 12“, Letiště Ruzyně, Praha
„Artelerie“, FA ČVUT, Praha 2011„Mezinárodní bienále ilustrace“, BIB, Bratislava 2010„Sex extrémně líbezný“, Galerie XXL, Louny 2004„In time between“, Palác Adria, Praha 2003„Perfect tense“, Jízdárna Pražského hradu, Praha 2002„Vypravěči a vizionáři“, prostory koncernu Bayer,
Leverkusen, Německo
„Vypravěči a vizionáři“, výstavní prostory koncernu Bayer,
Dormagen, Německo 2001„Salon mladých 26“, Záhřeb, Chorvatsko
„Pravděpodobná malba“, Berlín, Německo
„Biennial of Contemporary Art“, Florencie, Itálie
„Současná minulost“, AJG, Hluboká nad Vltavou
zastoupení v galeriích a sbírkách
Mudima II, Miláno (Itálie); Národní Galerie, Praha; AJG, Hluboká nad Vltavou; GASK – Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora; GMU, Roudnice nad Labem; řada soukromých sbírek.GalerieVáclava Špály
Národní 30, 110 00 Praha 1, Česká republika
Otevřeno denně 11.00 – 19.00 hod
E-mail: info@galerievaclavaspaly.cz
Základní vstupné 40 Kč
Studenti 20 Kč
/ pro seniory nad 60 let, držitele průkazu ZTP, děti do 15 let a studenty uměleckých škol vstup zdarma