Dvacet let úspěšné podkomise pro útlum publicity B.K.S.

Tajná organizace B.K.S. poprvé veřejně představuje jeden ze svých orgánů, který se přes svoji kontrolní a restriktivní funkci, paradoxně stal jedním z důležitých činitelů kulturního života u nás i ve světě. Podkomise pro útlum publicity byla zřízena při Dozorčí a posudkové komisi ústředí B.K.S. na závěr reformy archivní služby, urychlené po ukončení oficiální výstavy B.K.S. v roce 1991. Expozice, která byla deklarována jako první a poslední, odkryla veliké množství informací a zaujala nejširší veřejnost. Přitom u jejího vzniku nestála snaha o propagaci, ani ctižádost členů, ale udivený i pobavený úžas nad rozsahem vykonané práce, který vynikl při nečekaném pohledu na jakoby zvenčí nahlížené, profesionálně a fundovaně uspořádané dílo. Po léta interně provozované, institucionalizované přitakávání životu i smrti se tedy představilo veřejnosti v representativním výběru, nicméně zde nebyla přítomna vůle učinit je i pro další veřejným. Vždy prozíravý Úřad hlavního zpytatele při B.K.S. tehdy vyjádřil obavu, abychom se neocitli ve vleku psychologické potřeby další presentace na veřejnosti, potažmo v médiích a vydal příslušné pokyny.

Dnes po dvaceti letech je PPÚP interní složkou B.K.S., určenou ke kontrole kontaktů se subjekty nacházejícími se vně organizace. Sama do těchto vazeb nevstupuje, pouze během let uvolňuje kvóty úniku informací, jejichž objem se snaží neustále snižovat s výhledovým cílem znovuutajení veškerých aktivit B.K.S. Tolerovány jsou pouze dílčí výseky ze spektra činností, a to většinou před jejich striktním institucionalizováním ve struktuře organizace. Z písemnictví B.K.S. se největší ochraně těší úřední agenda, naproti tomu příležitostná a obřadní poezie byla uvolněna dokonce pro knižní vydání v Kalotách. Shovívavější přístup zaujímá podkomise i k další z aktivit organizace, k ikebanářství. Dvojjazyčná pružírka „Ikebana B.K.S. včera a dnes“, uvolněná zatím jen pro Japonsko, ozřejmuje tuto sféru činnosti poměrně výmluvně. Naopak velmi přísná je kontrola pro tajné exhibice a symposia. Z nichž, mimo symposia skůrografie a drama Mauzoleum, byly jednorázově uvolněny pro Národní galerii výsledky Tajných krajinářských klyzní. Na posledním místě v míře veřejných výstupů byl vždy spolkový život, drobné úniky z oboru známek a kolků, motorismus atd., byly vždy spíše pouhým příslibem pro veřejnost a zdrojem nevole pro činovníky. Právě probíhající výstavka a s ní spojená publikační činnost dotýkající se spolkového zbrojení a činohry, je ovšem po několikaletém úředním vypořádávání plně v intencích PPÚP.

Pablo Augeblau