Archiv výstav
Karel Cudlín
Fotografie
1. 7. — 28. 8. 2016
Stylizačním rámcem je nanejvýš snaha o pevný, kompozičně i světelně sevřený útvar.
KAREL CUDLÍN
FOTOGRAFIE
Galerie Václava Špály
1. 7. - 28. 8. 2016
Kontakt: www.cudlin.com
Kurátor: Misha Sidenberg
Svůj k svému
Kdysi dávno vystavil Karel Cudlín snímky, s nimiž se hlásil na katedru fotografie FAMU. Záběry z počátku 80. let pořídil nejspíš v době, kdy pracoval v družstvu Fotografia, kde mezi jeho zakázky patřily svatby a pohřby. Utkvěla mi romská tryzna v kombinaci s jinou reportáží, totiž s těžkou automobilovou nehodou. Naznačený příběh vznikl teprve spojením zvětšenin do jedné série a byl tedy fiktivní... A právě tak mi nový tvůrce vstoupil do paměti.
Karel nosí po desítky let kameru téměř pořád s sebou, ale co do způsobu podání nenastalo již nikdy nic fikčního. Základem zůstává pravda spatřeného. Stylizačním rámcem je nanejvýš snaha o pevný, kompozičně i světelně sevřený útvar.
Koncem éry reálného socialismu sledoval fotograf ze Žižkova především Prahu, často v těch méně výstavných čtvrtích. Pro jejich sociální skutečnost měl podobný cit, jaký prokazoval do svého vyhnanství Vlasta Třešňák, soused z Karlína, holdující fotografování spolu psaním a koncertováním. Oba jako by navazovali na Egona Erwina Kische, který se svého času protloukal týmž městem. Spolu s Jaroslavem Haškem a Franzem Kafkou se vyznal ve stejných ulicích a také on upozorňoval současníky na přehlížené stránky doby, kterou žijí. Podívaná na rub věcí, na lidskou chudobu, na zašlá zákoutí anebo noční scenérie zšeřelé Prahy nepůsobí samoúčelně, nýbrž jako projev kritického ducha. Podněcuje spíše k realistickému zamyšlení než k povrchním záchvěvům sentimentu nad takřečeným koloritem všednosti.
Stejně jako se vzdálil žánrovému lidopisu 19. století reportér Kisch, nabízí pronikavou věcnost též fotografický dokument. Alespoň ten nesmlouvavé ražby a vzdoru, díky nimž jej bude i napříště možné považovat za výstižný doklad života, podrobeného společenským poměrům.
Cudlínovo krédo je však patrně hlubší. Neboť, jak se zdá, prochází všemi jeho výstavami a knihami. Od příležitostných témat totiž fotograf pokaždé směřoval k něčemu méně zjevnému, než je první plán reportáží, za něž bývá honorován. Díky tomu se také jeho vnitřní téma nikdy nerozpustilo v záplavě společenských zakázek.
Zřejmě je znát nejen z Cudlínových snímků, ale rovnou z jeho přístupu k fotografování, že pro něj vidění nepřestává být slavností. Vždyť se podívejme, jak mu lidé hledí do objektivu. Nejsou paralyzováni, jako kdyby stanuli tváří v tvář lovci cizích osudů; jejich portréty zračí klid, s nímž se obrací svůj k svému.
Josef Moucha
Zobrazit víceZobrazit méně
FOTOGRAFIE
Galerie Václava Špály
1. 7. - 28. 8. 2016
Kontakt: www.cudlin.com
Kurátor: Misha Sidenberg
Svůj k svému
Kdysi dávno vystavil Karel Cudlín snímky, s nimiž se hlásil na katedru fotografie FAMU. Záběry z počátku 80. let pořídil nejspíš v době, kdy pracoval v družstvu Fotografia, kde mezi jeho zakázky patřily svatby a pohřby. Utkvěla mi romská tryzna v kombinaci s jinou reportáží, totiž s těžkou automobilovou nehodou. Naznačený příběh vznikl teprve spojením zvětšenin do jedné série a byl tedy fiktivní... A právě tak mi nový tvůrce vstoupil do paměti.
Karel nosí po desítky let kameru téměř pořád s sebou, ale co do způsobu podání nenastalo již nikdy nic fikčního. Základem zůstává pravda spatřeného. Stylizačním rámcem je nanejvýš snaha o pevný, kompozičně i světelně sevřený útvar.
Koncem éry reálného socialismu sledoval fotograf ze Žižkova především Prahu, často v těch méně výstavných čtvrtích. Pro jejich sociální skutečnost měl podobný cit, jaký prokazoval do svého vyhnanství Vlasta Třešňák, soused z Karlína, holdující fotografování spolu psaním a koncertováním. Oba jako by navazovali na Egona Erwina Kische, který se svého času protloukal týmž městem. Spolu s Jaroslavem Haškem a Franzem Kafkou se vyznal ve stejných ulicích a také on upozorňoval současníky na přehlížené stránky doby, kterou žijí. Podívaná na rub věcí, na lidskou chudobu, na zašlá zákoutí anebo noční scenérie zšeřelé Prahy nepůsobí samoúčelně, nýbrž jako projev kritického ducha. Podněcuje spíše k realistickému zamyšlení než k povrchním záchvěvům sentimentu nad takřečeným koloritem všednosti.
Stejně jako se vzdálil žánrovému lidopisu 19. století reportér Kisch, nabízí pronikavou věcnost též fotografický dokument. Alespoň ten nesmlouvavé ražby a vzdoru, díky nimž jej bude i napříště možné považovat za výstižný doklad života, podrobeného společenským poměrům.
Cudlínovo krédo je však patrně hlubší. Neboť, jak se zdá, prochází všemi jeho výstavami a knihami. Od příležitostných témat totiž fotograf pokaždé směřoval k něčemu méně zjevnému, než je první plán reportáží, za něž bývá honorován. Díky tomu se také jeho vnitřní téma nikdy nerozpustilo v záplavě společenských zakázek.
Zřejmě je znát nejen z Cudlínových snímků, ale rovnou z jeho přístupu k fotografování, že pro něj vidění nepřestává být slavností. Vždyť se podívejme, jak mu lidé hledí do objektivu. Nejsou paralyzováni, jako kdyby stanuli tváří v tvář lovci cizích osudů; jejich portréty zračí klid, s nímž se obrací svůj k svému.
Josef Moucha
vystavená díla (výběr)
Karel Cudlín
*1960-06-28 , Prahazastoupení v galeriích a sbírkách
UMPRUM Praha Moravská galerie Brno Ludwig museum Kolín nad Rýnem Muzeum Zdi Berlín Museum d‘Elysse Lausanne Mnoho soukromých sbírek v České republice i v ciziněmonografické knihy a publikace
2014Karel Cudlín, Vilém Prečan: Německý podzim v Praze 1989, Československé dokumentační středisko, Praha 2014 2012Karel Cudlín, Eva Cudlínová: 87 magických míst svaté země, Academia, Praha 2012, 2011Karel Cudlín, Jáchym Topol: Unterwegs in der Osten, Starfruit, Norimberk 2011, 2011Karel Cudlín: Hagibor, Židovská obec, Praha 2011 2010Karel Cudlín, Zdeněk Lukeš: Praha 3, J-Press, Praha 2010, 2008Karel Cudlín, Jáchym Topol: Cestou na východ, Torst, Praha 2008, 2005Karel Cudlín: Národní divadlo 2004/2005, Národní divadlo, Praha 2005, 1998Karel Cudlín, Jan Marco: Izrael 50, Argo, Praha 1998, 1994Karel Cudlín: Fotografie, Torst, Praha 1994,GalerieVáclava Špály
Galerie Václava Špály
Základní vstupné 40 Kč
Studenti 20 Kč
Národní 30, 110 00 Praha 1, Česká republika
Otevřeno denně 11.00 – 19.00 hod
Zavřeno: 24. - 26. 12., 31. 12. a 1. 1.
E-mail: info@galerievaclavaspaly.cz
Základní vstupné 40 Kč
Studenti 20 Kč
/ pro seniory nad 60 let, držitele průkazu ZTP, děti do 15 let a studenty uměleckých škol vstup zdarma
