Kam až

Pokud se někdo v současné době zabývá malířstvím, naplňuje minimálně tři jeho předpoklady. Jednak se přirozeně zařazuje do staletími přenášené tradice tohoto uměleckého média. Z toho rozhodně Tomáše Císařovského hlava nebolí, ba právě naopak. Vědomě se k této tradici hlásí, kupříkladu do jeho současných velkých figurálních obrazů pronikají s různou intenzitou mentální a vizuální ohlasy renesanční a barokní malby.

Našli bychom však legitimní vztah i k jiným obdobím, jak ostatně dokazuje Tomášova barevnost, namětové okruhy a cítění historií ustálených žánrů. Za druhé současný malíř, a nebylo tomu jinak ani v minulosti, vytváří svůj osobitý příběh malíře, kterým se vřazuje do přepestré směsi dosavadních a neustále vznikajících příběhů všech malířů, co jich kdy po zeměkouli malovalo a maluje. Malířovo dílo se dozajista vždy s osobním příběhem prolíná, jsou si vzájemně podmíněni, a diváci malířských děl tak nádavkem prožívají životy jejich tvůrců.

I v tomto bodě je Tomáš exceletním příkladem, vždyť s krajinami putujeme malířovými cestami, naposledy, jak přináší tnato výstava na rozměrných podélných akvarelech, do jednoho z posledních rájů, do Polynésie. A v posledku je malíř odpovědný své době, neboť tento předpoklad klade před autora otázku toho, co a jak chce vyprávět, aby pomalovaná plátna a křehké papíry nebyly jen planým estetickým rukocvičením, ale aktivitou, která dává smysl nejen umění, ale také naší existenci.

A tady se Tomáš Císařovský pouští svou figurální tvorbou na pole navýsost citlivé, neboť vypráví příběhy, kterými odhaluje mentalitu sociálních a psychologických vazeb, jejich ostrost, podivnost, proměnlivost, absurdnost, agresivnost. Svými figurálními kompozicemi na neutrálně probarvovaném pozadí dosahuje překvapivou abstrahovanost jednotlivých a současně mnohoznačných lidských situací.

Dostává se jimi do hájemství metafor a alegorií, která však zůstávají otevřená zkušenostem a životním příběhům nás, diváků. Kupříkladu titulním kompozičně symetrickým obrazem „Kam až“ odkazuje Tomáš Císařovský k zážitkům demonstrací, které na sklonku 80. let rozněcovaly definitivní společenskou změnu tehdejšího Československa. „Kam až“ syntetizuje obrazovou historiografii novodobých dějin, páteřní Císařovského téma, se sociálním kaleidoskopem obecných vztahů a protikladů.

A vstřebává i osobní malířovy, a také pisatelovy, zážitky té doby a jemně odkazuje ke slavným dílům Delacroixa a Goyi s tématem revolučního násilí. Ženská a mužská těla se na jiných obrazech vznášejí ve vodním beztíží, aby se kontaktovala s rejnokem a připomněla jak malířovu lásku ke Středomoří, tak odkázala na estetizaci krásného těla od renesance až po totalitní režimy a hyperkapitalizovanou současnost.

A braunovský Poustevník Onufrius přitom pomaloučku chřadne v lesích nedaleko Kuksu. Ostatně i malíř Tomáš Císařovský nabývá rysy téměř poustevnické...

Martin Dostál