Pravé poledne

Nacházíme se v době, kdy si opět můžeme dovolit malbu takzvaně užívat. I když vynecháme anachronismy jako renesance či reinkarnace, stále se můžeme považovat za svědky doby, která začíná vnímat výtvarné umění v kontextech a souvislostech, jež umožňují rovnostářský přístup mezi jednotlivými médii. Toto krátké úvodní zamyšlení je záměrné. Výstava Pravé poledne, která představuje dílo Zbyňka Sedleckého, je pomyslnou oslavou malby. Zbyněk Sedlecký je typickým a, nebojím se říci, bytostným malířem. Malba je v jeho podání sondou, která zkoumá vztahy mezi člověkem a jeho okolím, nebo chcete-li světem. Sedlecký se ke svému typickému výrazivu dostává pozvolnou trpělivou analýzou předchozí malířské zkušenosti. Zabýval se jak člověkem (figurou) v neurčitých, nebo lépe řečeno anonymních kulisách, tak architekturou v její konkrétní a samonosné podobě. Ačkoli je autorova zkušenost s malbou dlouhodobá a podrobená mnohému srovnání i kritickým úvahám, dle mého názoru jsou díla představená na této výstavě dalším potvrzením smysluplnosti jeho cesty.

Název výstavy nabývá na významu nejen ve vztahu k tématům vystavených maleb, ale je do jisté míry také názvem prozaickým. Posouvá, nebo lépe řečeno divákovi rafinovaně podsouvá pocit vědomé bdělosti a soustředění se na mimořádný (byť každodenní) okamžik bodu zlomu v chronologii dne. Tato skutečnost staví vyobrazené pracující do pomyslných rolí apoštolů nových příběhů, prožitků a začátků. Ačkoli se u těchto prací potýkáme s prakticky nezměněnou technikou a výrazivem, je zde znatelná velmi jemná cizelace malířského jazyka tak typická pro tvorbu Zbyňka Sedleckého. Touto velmi koncentrovanou a podstatnou výstavou v autorově tvorbě nic nového nezačíná. Nezačínáme nový příběh, nebo etapu. Neobjevují se spektakulární výstřelky, které by autotransfuzí legitimovaly svou existenci. Zbyněk Sedlecký připravil další ze svých pozoruhodných a citlivě hmatatelných exkurzů do světa vazeb a spletitých vztahů člověka i jeho nejbližšího okolí, které, ač je jeho vlastním dílem, ho podstatnou měrou utváří a ovlivňuje. 

Jan Kudrna, kurátor