Strange Garden

Kurátor | Jan Melena
Kontakt | SarovecM@seznam.cz

Umělecké dílo je vždy propojeno se svým tvůrcem, život umělce může poskytnout indicie vedoucí k rozklíčování díla či naopak dílo může poskytnout poznatky vedoucí k psychologii jeho autora. Tyto stezky propojující autora a jeho dílo jsou však často zrádné, vedoucí do hlubokého močálu, plné omylů a myšlenkových konstruktů, které mají se skutečností pouze pramálo společného. V případě Martina Šárovce je jeho dílo a osobnost spojeno stezkou, která má jeden signifikantní rys, a to nesmírnou vážnost. Vážnost má také jedno slabé místo, může být snadno parodováno a tak shozeno ze svého piedestalu, pokud není opravdové a prožité. Martin Šárovec však svým charakterem a přístupem ke svému dílu tuto možnost vylučuje.

Inspirační zdroje Martina Šárovce je třeba hledat v Polsku, po matčině straně má jeho rodina polské kořeny. Šárovce hluboce zaujalo polské modernistické hnutí „Młoda Polska“, které mezi léty 1880-1914 bylo výrazným kulturním činitelem na poli nejen polského výtvarného umění, ale i hudby a literatury. „Młoda Polska“ do polského umění uváděla trendy novoromantismu, secese, impresionismu, ale také dekadence a symbolismu. Právě poslední dva jmenované trendy jsou pro Šárovce nejvíce inspirativní. Malíři jako Malczewski, Hoffman a Mehoffer stojí v centru Šárovcově zájmu. Právě Mehofferův obraz z roku 1903 Podivná zahrada (Dźiwny ogród) se stal předlohou pro název této výstavy. Šárovec ostatně tento obraz parafrázuje v portrétu jeho dcery Jasmíny.

Šárovcovy figury jsou mučené, trhané, působí, jako kdyby byly v záchvatu nelidského hněvu roztrhány a poté v erupcích lítosti znovu spojovány dohromady. Výsledkem je však poškozený poničený obraz spárovaný špatně skrývanými trhlinami, znovupostavený drážďanský Frauenkirche, ve kterém se sem tam objeví autentická cihla přeživší inferno temně lidské odvěké touhy smazat svého protivníka z povrchu zemského.

Vznikají nové bytosti, princip koláže je zde doveden k absurdní dokonalosti. Tyto bytosti žízní a prahnou po lidských šťávách, stávají se z nich vampýři, kteří mají původ v nočních pořadech kabelových televizí. Jejich původ, ač popově burleskní, je obohacen i o starší zdroje. Fragmenty barokní malby jsou umisťovány do facebookově blasfemických kompozic, ze kterých probleskují kvazireligiózní aluze. Religiozita prosvítávající ze Šárovcových maleb má charakter lidové pověrčivosti východních slovanských zemí, kde zrezivělými hřebíky přitlučený netopýr na vrata statku má ochránit stavení od všeho zlého a až téměř barokního mysticismu s jeho výrazným důrazem na roli obrazu v duchovním cvičení.

Šárovec ve svých obrazech křísí novověkou metaforu Theatrum mundi - marnost a nicotnost vládnou světu. Divadelní estetika hraje v Šárovcově malbě významnou roli, figury v Šárovcově malbě můžou být nahlíženy jako specifické loutky, které nahé vstupují do světa, kde jsou mučeny, trýzněny, obtěžovány podivuhodně zlověstnými artefakty falických či ostře geometrických tvarů, které se kolem jejich deformovaných těl obtáčejí blíže a blíže a z čehož vznikají úzkosti a strachy tohoto grandiózního „El gran teatro del mundo“, až jsou opět tyto figury povolány nazpět na jeviště, kde jsou jim rituálně strhány insignie jejich pomíjivé existence, aby byly následně s triumfálním výkřikem opět nahé sraženy do propasti věčného zapomenutí. Šárovec tak vystupuje jako nezávislý pozorovatel lidského bytí, který si malbou občas uloví svoji dušičku, kterou si adjustuje do svého kabinetu doktora Caligariho.

Když nejsou Šárovcovy figury obnaženy na svojí holou existenci, na „maso“, tzn. vybalené z mastného voskovaného papíru na pokecaný stůl kolektivního nevědomí, jsou navlečeny do krojů, které působí jako uniformy jejich bezvýchodnosti. Je to ironický úšklebek nad idealizací venkova jako neznečištěného pramene národní identity. Tento falešný mýtus je dehonestován a na pravdě demaskujícím pranýři obsypán hromadou zvadlé a normám neodpovídající zeleniny, která již začala tlít a měnit barvu až do tmavě hnědých tónů fertilního substrátu, se kterými tak rád a náruživě Šárovec páchá své nanejvýš sofistikované koloristické experimenty.

Jan Melena