Transpozice

Technologické východisko autor nachází v grafickém principu – permanentně zkoumá možnosti přenosu obrazu otiskem z matrice. Tím, že uplatňuje a kombinuje různé a stále nové postupy převzaté i z jiných žánrů výtvarného umění, překračuje hranice tradičního pojetí grafického umění. Kromě samotného procesu grafického transferu ho zajímá také otázka způsobu a možností vnímání výsledného díla. Záměrně pracuje s náznakem, čímž ponechává divákovi prostor pro vlastní interpretaci. Tato idea je přítomna ve všech částech výstavního cyklu, pokaždé je prezentována jiným způsobem a z jiného hlediska. 

Na první výstavu z cyklu nazvanou Intermundia (2015, Památník národního písemnictví - letohrádek Hvězda) zařadil Polcar formálně rozmanitá díla skripturálního charakteru, jejichž prostřednictvím prozkoumával oblast mezi textem a obrazem. Na další výstavě představil svoji tvorbu jako Otevřené médium (2019, Galerie umění Karlovy Vary - Letohrádek Ostrov), které se pohybuje na pomezí malby, kresby, grafiky, plastiky nebo instalace. Reagoval tak na situaci v umění, pro které je příznačné stírání hranic mezi jednotlivými disciplínami. 

Při vytváření grafických děl jej nezajímá možnost multiplikace, ale proces utváření jedinečného originálu. Pro tiskové matrice používá různé materiály, např. dřevo, kov, syntetické hmoty apod., které zpracovává netradičním způsobem. Každý otisk tím získává specifický charakter a výraz. Zajímá jej tisk ve vztahu k prostoru a zrušení fyzické hranice, která odděluje přední a zadní část tiskové plochy. Práce nejsou omezovány formátem a tisky mohou být prostorově koncipovány a prezentovány. Zvlášť důležité místo má v jeho tvorbě papír, se kterým pracuje od počátku. Využívá materiálových vlastností různých typů papíru, (např. pevnost, schopnost absorpce, vetchost, křehkost, průsvitnost apod.), který se tak stává tvárným, proměnlivým a senzitivním prostředkem sdělení. 

V tvorbě Miloslava Polcara existuje určitá sféra uvažování mimo hranice díla, které dává grafickým ideám řád a nese v sobě a priori prvky budoucího uspořádání obrazu a tím legitimizuje každý zvolený tvůrčí proces, ať jde o využití různých netradičních technik a nebo použití tisků k prostorové instalaci. Právě tento aspekt se dostává do popředí na výstavě Transpozice, jejíž koncepce je asociativní, přitom detailně promyšlená a přizpůsobená charakteru místa i prostorovým dispozicím Galerie Václava Špály. Stěžejní jsou dvě instalace site specific Transpozice I a II, představující protikladné duchovní principy. Zemitost stél navinutých na rozměrných cívkách (Transpozice I) umístěných na podlaze v suterénu vyvažuje odlehčená průsvitná instalace Transpozice II zavěšená před oknem v 1. patře. Je složená z 16 barevných velkoformátových dílů vzniklých otiskem z matrice, které lze přesouvat a měnit tím výsledné kompoziční uspořádání. Variabilní podstata díla s možností jeho proměn v čase je v Polcarově tvorbě novým dynamickým prvkem. 

Vilma Hubáčková