Září

František Skála se narodil v 50. letech, jako dítě lásky a třídní nenávisti. Utěšené dětství strávil s chabým prospěchem v ulicích tehdejší pražské periférie. Od nejútlejšího věku vypomáhá domácnosti sběrem. Otec i matka měli hluboké pochopení jak pro jeho komediální sklony, tak pro nestandardní sféru zájmů a pomohli mu překlenout období školní docházky. Prázdniny tráví pravidelně ve zchátralé vile uprostřed zahrady se smrkovým lesem na konečné tramvajové trati, kterou postavil jeho dědeček. Otec v něm probouzí zájem o hmyz. Díky přátelství s P. P. se mu podařilo prodloužit dětství o několik let a položit tak základy tajné organizaci B. K. S.

Na střední škole se stalo prioritou jeho usilování „být správný“ (cool) a zalíbit se své budoucí ženě. V té době uznává gotiku, renesanci a surrealismus H. Bosche. Připravuje se na akademii.

Po vzoru starých mistrů skicuje rudkou babičku, hrušky v polích na tónovaný papír s použitím bílé a není přijat. Jeho raná díla ovlivněná tuzemským informelem, která vytváří na nízkém stolku u gauče, postrádají odstup.

Protože v dětství chtěl být bubeníkem a otec mu v pubertě odmítá koupit buben, bubnuje na polštáře. Poté, co mu matka přispěla na bonga, dostává zápal mozkových blan. Zatímco přátelé odcházejí na vojnu, získává modrou knížku. Pracuje jako údržbář - svačinář v podniku Lékárenská služba. Pohybuje se po Praze v montérkách a připadá si ubohý a starý. Ujasňuje si, že nikdy: 1. nechce pracovat pro peníze, 2. nechce být oslovován soudruhu, 3. nechce být podřízen šéfovi.

Šest let vysoké školy absolvuje v období nejhorší normalizace. Denně přemýšlí na školním záchodě o emigraci. Jako jedna z posledních „mániček“ ve škole projeví své rebelství holou hlavou a čínským copánkem. Jeho hluboký vztah k živlům formují pravidelné nudistické pobyty v Bulharsku. Po získání diplomu a zkoušce z estetiky se stává průkopníkem pojmu „humor ve vědecké ilustraci“. Chce být nejlepším ilustrátorem a náhle si všimne, že to, čím se zabývá o nedělích, navazujíce na své záliby z dětství, se dá prezentovat, díky kvasu doby, jako současné umění. Přihlásí se do skupiny Tvrdohlaví a je přijat jako náhradník.

V 80. a 90. letech minulého století a 10. letech nového století vystavuje a prodává to, co se mu obzvláště povedlo.